Language Lit vs Readlang

Tohle je jádro věci. V Readlang klepneš na slovo a hned, přímo v řádku, naskočí rychlý strojový překlad ve tvém jazyce. Je to rychlé, je to zdarma a na vyhledávání jednotlivých slov to svou práci zvládne dobře.

Language Lit dělá ve výchozím nastavení něco jiného. Klepneš na slovo nebo na celou frázi a dostaneš překlad napsaný přesně pro tuhle větu, pokaždé a bez denního limitu. Idiom se vrátí jako to, co doopravdy znamená, ne jako řetěz slov za sebou. Slovo, které může znamenat tři věci, přijde v tom jediném, který tahle věta potřebuje, takže nemusíš pročítat seznam definic a hádat, která sedí.

Readlang přidal i vysvětlení od AI a jsou dobrá, ale stojí trochu stranou. Na bezplatném tarifu jsou překlady frází a vysvětlení od AI omezené na deset denně, takže právě čtení s ohledem na kontext je to, co si musíš dávkovat. Tady je překlad pod větu to obyčejné, každodenní klepnutí, ne funkce, kterou si šetříš na těžké řádky.

A když chceš jít do hloubky, je to totéž klepnutí: alternativní překlady, rozbor gramatiky a vysvětlení, proč věta funguje tak, jak funguje, příklady slova jinde a názorná obrázková pomůcka, kterou ti AI nakreslí na počkání, aby ti to utkvělo.

Obě aplikace mění slova, na která klepneš, na kartičky a rozkládají opakování v čase. Rozdíl je v tom, co určuje načasování. Readlang plánuje opakování v tradici SuperMemo: slovo stoupá po pevném žebříčku, jak ho dáváš správně, den, pak tři dny, týden, dva týdny, měsíc, a ten žebříček je pro každé slovo stejný.

Language Lit to řeší slovo po slovu. Model strojového učení sleduje, jak ti jdou opakování, a předpovídá, slovo po slovu, jak pravděpodobně si každé z nich právě teď vybavíš. Když si sedneš procvičovat, dostaneš slova, která jsi doopravdy začal zapomínat, chycená těsně před tím, než ti utečou, a žádné z těch, která už umíš nazpaměť. Pro fanoušky rozloženého opakování: tohle je opravdový FSRS, dnešní špička oboru, s logy opakování na důkaz.

Projeví se to i při čtení. Tvoje uložená slova jsou na stránce zvýrazněná touž předpovědí. Slovo se rozsvítí, když se ho chystáš ztratit, a zvýraznění bledne, jak tvá paměť na něj sílí, až úplně zmizí. Neobarvuješ slova podle statusu, který sis nastavil. Vidíš svou skutečnou paměť přímo na stránce.

Vlastní text si přineseš do obou. Readlang se opírá o rozšíření do prohlížeče a je vážně praktické: můžeš si proklikat překlad skoro na jakémkoli webu v otevřeném internetu, a jestli je čtení otevřeného webu to, co chceš, samotné to rozšíření je férový důvod ho používat.

Language Lit je spíš místo, kde čteš, než vrstva přes cizí stránky. Vložíš video z YouTube a čteš spolu s ozvučením, hodíš tam zpravodajský článek, EPUB, PDF (i naskenované, spustí se OCR) nebo webovou stránku. A taky nezačínáš u prázdné police: můžeš číst lekce, které ostatní studující zveřejnili, a vlastní publikovat, a k tomu je tu bezplatná knihovna víc než 40 000 klasických knih z Project Gutenberg, v každém jazyce, který aplikace podporuje.

Readlang se záměrně drží tenký. Leží přes text a nepřekáží, a jestli je lehká čtečka celá věc, co chceš, je taková zdrženlivost přednost, ne mezera.

Language Lit je postavený spíš jako místo, kde čteš, než vrstva na něčem jiném. Lekci si můžeš nechat přečíst nahlas hlasem, který opravdu zní jako člověk, ne plochou syntézou řeči, kterou po minutě přestaneš vnímat. Může nést tolik obrázků, kolik chceš, nebo si můžeš nechat od AI vygenerovat celou ilustrovanou lekci, aby byl příběh něco, co si dokážeš představit, ne blok šedého textu.

Nic z toho nedělá Readlang horším v tom, k čemu se odhodlal. Prostě dělá míň, záměrně. Co chceš, závisí na tom, jestli sháníš rychlou čočku na text, nebo pokoj, kde se dá sednout a číst.

Readlang překládá do tvého jazyka, ale po samotné aplikaci se pohybuješ v angličtině. To je v pohodě, jestli je pro tebe angličtina druhá kůže, a tichá daň, jestli není.

V Language Lit je celá aplikace přeložená do všech svých 33 jazyků a každý kontextový překlad se vrací v jazyce, kterým doopravdy mluvíš. Takže pokud tvůj první jazyk není angličtina, čteš, učíš se a opakuješ uvnitř vlastního jazyka, místo abys aplikaci hnal přes angličtinu, jak to od tebe většina čteček potichu čeká.

Menu, poznámky ke gramatice, vysvětlení i překlady přicházejí tam, kde už myslíš. Pro lidi, kteří nejsou rodilí mluvčí angličtiny, je právě tohle často celý důvod, proč u nástroje zůstanou.